Pražský v Praze

Pražský hrad

Pražský hrad je hrad v pražské čtvrti Hradčany, tradiční sídlo českých panovníků a od roku 1918 prezidenta republiky. Postupnými úpravami a přístavbami vznikl z Pražského Hradu založeného v 9. století jeden z největších hradních komplexů na světě (podle Guinessovy knihy rekordů je to svou velikostí 570 m délky a 130 m šířky největší hrad na světě). Často je považován za symbol města i České republiky. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, kde jsou uložené české korunovační klenoty.

Historie Pražskeho hradu

Počátky historie Pražského hradu sahají až do poloviny 9. století, kdy se stal sídlem rodu Přemyslovců. Do počátku 14. století vyrostla v areálu Hradu řada paláců vládnoucích knížat a později českých králů a rovněž paláce biskupů a sakrální stavby, toto vše chráněno mohutným opevněním. Roku 1344 položil král Karel IV. základní kámen katedrály svatého Víta a povolal k její stavbě francouzského architekta Matyáše z Arasu, po jeho smrti mladého Petra Parléře (roku 1356).

Po poškození za husitských válek povstal Pražský hrad k nové slávě za panování Vladislava Jagellonského, který dal před rokem 1493 postavit veliký Vladislavský sál (62 x 16 metrů) s nádhernou klenbou (architekt Benedikt Ried), první stavbu s renesančními prvky v Čechách. Dalšího rozkvětu doznal Hrad za panování císaře Rudolfa II. V letech 1753 až 1775 byl Pražský hrad z rozhodnutí Marie Terezie přestavěn a to podle projektu vídeňského dvorního architekta Niccoly Pacassiho. Dílo vedl stavitel Anselmo Lurago s Antonínem Kunzem, od roku 1765 pak Antonín Haffenecker. V dnešní době jsou historické objekty Pražského hradu ve správě Kanceláře prezidenta republiky.

Chrám svatého Víta na Pražském hradě

Dominantou Pražského hradu je již zmíněný chrám svatého Víta, následovník stejnojmenné rotundy, založené kolem roku 925 knížetem Václavem, pozdějším světcem a hlavním patronem království. Ikonografický program Katedrály, dnes nejnavštěvovanější stavby v Čechách, formuloval pravděpodobně sám Karel IV. Idea navázání na odkaz Přemyslovců byla vyjádřena přenesením těl přemyslovských knížat a králů do chóru katedrály. Výstavbu tohoto monumentálního chrámu přerušily husitské války a jistě nikdo netušil, že po celá příští staletí se bude zásadní dostavba odkládat, takže byl chrám definitivně dostavěn a vysvěcen až v době svatováclavského milénia, tj. roku 1929. Během dlouhé doby svého vývoje se katedrála stala symbolem duchovní i hmotné identity českého národa, neboť v jejích zdech jsou ukryty dávné symboly české státnosti, kultury a historie.

Vstupné ná Pražský hrad